Marcela Štolová
Dívám se, poslouchám.... a žasnu...
Budete- li mít něco na srdci, můžete mi napsat na marcelastolova@centrum.cz
- Počet článků 112
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1453x
Seznam rubrik
Marcela Štolová
Putování za českými rotundami 3
Znovu nedočkavě odhrnuji závěs ukrývající minulost a vydávám se za dalšími románskými rotundami. Obě leží nedaleko Prahy, i když každá z jiné strany. Naše dnešní putování začínáme na jihozápadě.
Marcela Štolová
Putování za českými rotundami 2
Opět podléhám volání dávných věků a pro naše dnešní putování si vybírám skutečný skvost románské architektury. Nejstarší dochovanou rotundu na našem území opředenou četnými legendami. Už svatý Václav si ji prý oblíbil.
Marcela Štolová
Putování za českými rotundami 1
Mám slabost pro rotundy. A za mou láskou k nim stojí rotunda Sv. Martina na Vyšehradě, kam tak často a ráda chodím. Díky ní jsem poznala i ty zbývající na území Prahy a teď se začínám poohlížet i po těch mimopražských.
Marcela Štolová
Bretaň a Normandie - 11 Ve středověkém Caen
Je ráno. Rychle sbalit stan. V 9,15 mi odjíždí autobus do Caen. Snídani si koupím cestou. Spěchám, protože nerada chodím pozdě. Ale tentokrát jsem to přehnala. Na zastávku dorazím s více než půlhodinovým předstihem.
Marcela Štolová
Quo vadis, evropská civilizace?
Z evropských událostí posledních týdnů se nějak nemůžu vzpamatovat. Nevím, zda sním či bdím... A nevím, co si o tom všem mám myslet. Jsme vůbec ještě v civilizované Evropě?
Marcela Štolová
Bretaň a Normandie 10 - V Courseulles sur Mer
Další noc v Courseulles je o něco teplejší, ale stejně nemůžu zabrat. Ráno vyrážím do města na trh. Míjím desítky laviček, každá má své jméno. Lavička setkání, lavička, spočinutí... přátelství, lásky, sdílení, dětí.... Je příjemné jen tak jít po pobřeží kolem a číst si. Číst si jména laviček, vnímat příběhy, které vyprávějí a na nic víc nemyslet...
Marcela Štolová
Bretaň a Normandie 9 - Covoiturage na Juno Beach
Dneska v 10,30 vyrážím do Caen, do Normandie. Po prvé v životě se vyzkouším spolujízdu a rovnou po francouzsku.No nevím, jesti je to zrovna po francouzsku. Jedu velkou dodávkou s přívěsem, na kterém je další auto - jedu s Jürgenem, Gaeilem, Romainem a ještě jedním děvčetem ze včerejší oslavy.
Marcela Štolová
Bretaň a Normandie 8 - Až přijde moře...
Čeká mě poslední den stanování u Jürgena. Ráno vyrážím směr Le Vivier sur Mer a dál na Cherrueix, Le Rageul. Cestou po pobřeží mě zaujme zachovalý větrný mlýn a turistická kancelář. Zajímalo by mě, jak to vypadá uvnitř. Jak ty mlýny fungovaly. Ptám se na prohlídku. Samostatná není možná, jen celá expozice s přednáškou. Za 4 eura. To si odpustím. Nic bych z toho neměla. A zajímá mě jen ten mlýn. Koupím učebnici britonštiny, nějaké pohledy, bretaňské recepty a putuju dál.
Marcela Štolová
Bretaň a Normandie 7 - Dobytí Mont-Dolu
Ráno se mi z vyhřátého pelíšku nechce. Uvařím si kávu a vyrazím do Hirelu pro pain au chocolate k snídani. Kostel je otevřený a tak do něj nahlédnu. Dřevěné lavice nesou překrásně vyřezávané květy. Odkudsi se line náherná tklivá melodie zpívaná ženským hlasem. Připadá mi orientální. Je to možné? Po chvíli se přidávají nástroje a další hlasy. Teď už není pochyb. Ta melodie je orientální! Ale proč ji někdo pouští v katolickém kostele?
Marcela Štolová
Bretaň a Normandie 6 - Cancale v negližé
V 7,30 už nevydržím mrznout ve stanu a prchám na autobus do Les Portes Rouges. Mám 20 minut na převlečení a sbalení. Nemůžu najít podprsenku. Sakra! Nemám čas hledat. Vezmu místo ní korzetové tílko. Pořádně se navlíknu. Dlouhé kalhoty, mikinu, do batohu větrovku. Přidávám do kroku. Zahřívám se poklusem.
Marcela Štolová
Kde končí demokracie?
Počátkem ledna letošního roku se v naší zemi konala historicky první přímá volba prezidenta republiky. Jejím výsledkem jsem byla - mírně řečeno - značně rozčarovaná. Ale pak jsem si řekla, že já mám svědomí čisté. Moje volba to nebyla a tak tu ostudu nějak ty čtyří roky vydržím. Uběhlo několik měsíců a já se nestačím divit.
Marcela Štolová
Bretaň a Normandie 5 - Čekání na Jürgena
Je ráno. V 11 hodin má pro mě přijet Jürgen. Domlouvali jsme se telefonicky cca před 3 týdny. Včera jsem se mu připomněla SMSkou. Nereagoval, tak snad to platí. Zatím se jdu připravit, abych pak už mohla jen sbalit stan a odjet. Běžím se podívat k moři. Je hodně nízko. Neodolám a jdu si zaplavat. "Jaká je voda?" ptá se okolojdoucí frantík s rybářskými pruty. Trošku studená. "Jako vždy", reaguje s úsměvem.
Marcela Štolová
Bretaň a Normandie 4 - Zaskočená v St. Malo
Nacházím zastávku v Dinardu. Jsem tu zbytečně brzo. Nejraději bych se vydala pěšky na tu další, ale nemám ponětí, kudy autobus pojede, a tak raději počkám. Konečně přijíždí. Kupuji jízdenku do St. Malo. "Zpáteční prosím". Nejprve mě zarazí cena. Myslím, že zhruba tolik jsem platila včera za jednosměrnou jízdenku. Anebo ne? Začnu ji studovat. Ale tohle vypadá taky na jednosměrnou!
Marcela Štolová
Bretaň a Normandie 3 - Srážka s blbcem v Dinardu
Jedu vlakem z Rennes do St. Malo. Tam se nezdržuju prohlídkou města a rovnou se pídím po autobuse do Dinardu. Tedy alespoň předpokládám, že tam něco jede. Á, tady je okénko s informacemi o autobusech. A u něj pěkná fronta. Po 10 minutách čekání postoupím jen nepatrně. Všimnu si cedule venku - bus Dinard. Co kdybych se vykašlala na frontu a šla rovnou tam? No jo, ale co když je tady taky zapotřebí to nesmyslné odbavení jako v Paříži? Co když dojdu k autobusu a tam se dozvím, že jsem tu frontu měla vystát, abych získala nějaké veledůležité razítko?
Marcela Štolová
Bretaň a Normandie 2 - Bezmocná v Rennes
Příjemný hotel v Rennes. Probouzím se do pošmourného rána, ale to nevadí. Včerejšek je pryč a s ním všechny útrapy cestování. Teď už si budu jenom užívat. Chystám se na snídani, když tu se ozve telefon. Mrknu na displej. Dcera. Je milé, že si vzpomněla, ale copak neví, že jsem mimo republiku? Asi je to důležité. Přijmu hovor. Začíná opatrně: "Mami, už ti někdo řekl, co se stalo?"
Marcela Štolová
Bretaň a Normandie 1 - Horké chvíle v Paříži
Praha Florenc pozdě večer. Nastupuji do dálkového autobusu. Najdu si místo u okna. Pořád přistupují další a další cestující. "Je tu volno?" ptá se příchozí frantík frantíka usazeného vedle přes uličku. "Ano." Okamžitě se začínají bavit jako dlouholetí kamarádi. Nevěřila bych, že se ještě před pár okamžiky neznali.
Marcela Štolová
Bretaňské vábení
Letos je nějaký divný rok. Už kolikátý měsíc se cítím pod psa a pořád se nemůžu rozhoupat. Nemůžu se rozhodnout, kam tentokrát vyrazím. Říkala jsem si, že bych mohla poznávat i jiné kouty Francie, než jen svou milovanou Bretaň. Třeba takové západní pobřeží od Bretaně po Pyreneje. A taky Normandie by nemusela být špatná. Ale není to divné se tam vypravit sama? Ano, já vím, loni jsem byla sama v Bretani, v Departementu Morbihan, ale to bylo něco jiného, tam se cítím doma. A v jiném regionu? To je prostě divné!
Marcela Štolová
Dobrodružná výprava na Horu Říp
Už dlouho jsme s naší "dívčí" partou nevyrazily na žádný výlet. Vlastně se nám ještě nikdy nepodařilo, abychom se na nějaké mimopražské akci sešly všechny společně. Pokaždé některá z nás chyběla. Ale jak se zdá, teď si to vynahradíme. Dohodnutý termín se hodí všem. A že je to hodně náročné v pěti se sjednotit na datu! Kam ale vyrazíme, aby se to líbilo každé z nás? Potřebuji nafotit rotundu... Tak co třeba na Říp?
Marcela Štolová
Weilimdorf - ušlechtilá geometrie
Další znavené ráno. Dnes v poledne se vracím do Prahy. Co se dá do té doby stihnout? Má to cenu ještě někam chodit? Ale Maruška to má vymyšlené. "Zavezu tě teď k našemu zámku. Je to hned za rohem, to stihnem. Je propojený se zámkem v Ludwigsburgu. To budeš koukat!"
Marcela Štolová
Ludwigsburg - Písek a zámecké parky bez konce
Je pošmourné ráno. Nemůžu se přinutit vstát. Dochází mi, že jsem své síly skutečně přecenila. Měla jsem tu cestu odložit... Nu což, jsem tady na návštěvě, přece nestrávím celý den v posteli. V domě už jsou všichni na nohou. "Vymyslela jsem skvělý výlet. Stuttgart už znáš, tak vyrazíme kousek za město", přivítá mě Maruška. Tak tedy vzhůru na Ludwigsburg!
Marcela Štolová
Zdolat Norimberk ... a zemřít
Už to bude rok, co jsem se viděla se svou Stuttgartskou rodinou. Už to bude rok, a zjišťuji, že mi chybí. Není nic jednoduššího, než se domluvit s Maruškou a koupit s předstihem jízdenky. Nechám si tentokráte větší prostor na přestup v Norimberku, protože minule jsem si všimla, že je to krásné město. Byla by škoda si ho nechat ujít. Jsem sice tak vyčerpaná, že mám problém každý den vstát a dojet do práce, ale termín je až za měsíc. Do té doby budu v pořádku.
Marcela Štolová
Čtvero pražských rotund
Mám slabost pro rotundy. Nevím, co mě k nim táhne. Možná jsou to ty krásně oblé tvary. Možná je to jejich jednoduchost a taky stabilita, pevnost vzbuzující pocit bezpečí. A možná je to jejich tisíciletá historie.... Na území hlavního města Prahy se dochovaly pouze 4.
Marcela Štolová
Střípky z Elby - 2. Do hor s ploutvemi
Bolest zubů, návštěva nemocnice, antibiotika... Takhle jsem si dovolenou rozhodně nepředstavovala. Ještě víc mě však mrzí, že mé zdravotní trable kazí dovolenou i Pavlovi. Tolik se sem těšil, a teď musí brát ohledy na mě. Sám nechce nikam jít. Rozhodl se obětovat, ale já se umím zabavit i sama. Nechci být jeho koulí na noze!
Marcela Štolová
Střípky z Elby - 1. Blízké setkání třetího druhu
Je bláznivé zařídit si dovolenou půl roku předem s člověkem, kterého jste právě poznali. A je hodně zvláštní ji uskutečnit, když už důvod pro společnou cestu pominul. Je to trochu jako pohřební hostina. Bujaře nebožtíka zapíjíte, protože to byl prima člověk a nechtěl by, abyste se trápili... A pod vším tím veselím je smutek, protože víte, že už jej nikdy nepotkáte... Ale Elba je prý nádherný ostrov, a tak jsem rozhodnutá si tu trachtaci náležitě vychutnat.
Marcela Štolová
Cesta do Bretaně - část 12. - Strastiplná cesta domů
Protivný budík! Jsou 4 hodiny 50 minut. Tohle mám snad za trest! Je páteční ráno.... Opravdu ráno?! ... A čeká mě 1,5km pěšky s cca 20kg na zádech a pak celý den a celá noc v autobuse... Hlavně to nějak přežít!
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
