Putování za českými rotundami 8.
V polovině 11.století začaly kočovné turecké kmeny povážlivě ohrožovat byzantskou moc v Anatolii. Roku 1078 dobyli také Jeruzalém. Byzantský císař Alexios toužil dobytá území získat zpět pomocí evropských žoldnéřů. V roce 1095, po vydrancování Jeruzaléma Araby z Egypta, se zformovala první křížová výprava, která měla za úkol dobýt Svatou zemi zpět a zajistit tak křesťanským poutníkům ochranu před výbojnými muslimy.
K výpravě složené především z francouzských a normanských rytířů se přidal také rytíř Hošek z Borov. Ten doposud poklidně žil v hradišti z 10.století na vrchu Hrádku ležícího na jihozápadě české kotliny.
Během jedné z prvních bitev byl rytíř i se svým věrným služebníkem zajat. Ten byl však záhy propuštěn, aby přinesl za svého pána výkupné. Rytíř Hošek se mezitím v zajetí obracel v motlitbách ke sv. Janovi o pomoc. Na oplátku mu slíbil, že po návratu domů postaví svatostánek, který mu zasvětí. Sv. Jan našemu rytíři pomohl a vyvedl jej z žaláře. Ihned po návratu do vlasti počal Hošek budovat nedaleko Hrádku kostelík. Kolem něj vznikla osada, která nese jmého po rytíři z Borov, a to Zborovy.
Toliko legenda.
Ačkoliv dle pověsti by měla rotunda sv. Jana Křtitele ve Zborovech pocházet někdy z poloviny 12.století, odhaduje se její vznik až na poslední třetinu století následujícího. Okrouhlá stavba z lámaného kamene je s půlkruhovou východní apsidou spojená čtvercovým chórem.
V průběhu 17. a 18.století došlo k mnohým úpravám v barokním slohu. Původní románská okénka byla dílem zazděna a dílem rozšířena. Loď byla zvýšena a zaklenuta kopulí a na severní straně byla přistavena sakristie spolu s dalším přístavkrm. Nad chórem byla poslavena hranolovitá věž se zaoblenými hranami. Do věže byl původně přístup po dřevěném venkovním schodišti, které bylo nahrazeno schodištěm kovovým.
V apsidě zdobené výmalbou z nedávné doby se nachází skromný oltářík. Západní část lodi zaujímá dřevěná kruchta, na kterou je přístup zvenčí po kamenných schodech. Hlavní vchod do rotundy je taktéž situován na západ. Ze sakristie vedou omítnuté, patrně kamenné, schůdky na kazatelnu. Podlaha celé stavby je vydlážděna cihlami.
Kostelík nacházíme poměrně snadno. Obklopen malým, již nefunkčním hřbitovem, nachází se na zvýšeném místě. Úroveň terénu uvnitř hřbitovních zdí je podstatně výše než jeho okolí, což klade zvýšené nároky na zdivo, částečně se rozpadající pod vahou zeminy.
Pohled na samotnou stavbu je tristní. Obnažené zdivo pod částečně opadanou omítkou odhalující neúplně zazděná románská okénka. Rozdílná střešní krytina rotundy a jejích přístavků už je jen detail.
Vcházíme dovnitř, kde je situace o poznání horší. Vlhké otlučené zdivo. Všude mapy a plíseň. Nad schodištěm vedoucím ke kazatelně na mě zírá sláma vyhřezlá ze stropu. Všude zmar. Najdou se zde sice obyvatelé, jimž není osud této historické památky lhostejný a snaží se jí pomoci, ale pro těch pár jednotlivců a bez pořádné finanční podpory je to Sisyfoská práce.
Bloumám po rotundě a kolem ní a abych zaplašila ten bezútěšný pohled, snažím se představit si jak vypadala kdysi dávno. Na východní straně apsidy objevuji zazděné romámské okénko. Na severní straně chóru – částečně zakryté sakristií – další. Na severní straně lodi rotundy objevím původní románský portál.
Překvapuje mě chór, který rozděluje loď rotundy a její apsidu. Myslím, že je to rarita. Alespoň já jsem se doposud s tímto uspořádámím u žádné z rotund nesetkala. A náš průvodce tvrdí, že podobná je až někde v jižní části Francie.
Ale stejně se nemůžu zbavit smutku. Jaký osud čeká tuto unikátní stavbu? Má naději na důstojné přežití? Odcházím a smutek si beru s sebou...
Úplně nejvýchodněji umístěnou českou rotundou je rotunda sv. Kateřiny v České Třebové . Na ostrohu pravého břehu Třebovky tyčí se nad městem osamoceně, značně vzdálená od svých ostatních románských kolegyň.
Podle pověstí na se zde kdysi zjevila sv.Kateřina se zástěrou plnou kamení na stavbu svého svatostánku. Obyvatelé její přání sice vyslyšeli, ale stavět začali na jiném místě, takže se jim dlouho nedařilo stavbu zdárně dokončit. Vše, co během dne zbudovali, našli vždy ráno zbořené. Teprve až když stavbu přestěhovali na místo, které jim světice již prve byla určila, rotundu šťastně dostavěli.
Kruhová stavba s podkovovitou východní apsidou byla postavena pravděpodobně v polovině 13.století. Od té doby prošla mnoha úpravami. Ve 2. polovině 14.století byla apsida zaklenuta asymetrickou gotickou žebrovou klenbou. Žebroví je ukončeno patkami, z nichž 2 tvoří kamenné hlavy.
V období baroka získala střecha lodi tvar báně, byla zvětšena okna a celá stavba byla pokryta šindelem. Patrně v téže době byla na jižní straně apsidy přistavěna sakristie. V polovině 19.století získal kostelík na západní straně předsíň. Odtud se dá vystoupat po schodišti na dřevěnou kruchtu s varhany, která v té době kopírovala okrouhlé stěny rotundy téměř až k apsidě.
Ve 20.letech 20.století byla kruchta zkrácena jen na úsek nad vchodem na západní straně a na severní straně byly odkryty fragmenty renesančního sgrafiti. Lze se domnívat, že v té době byla stržena sakristie.
Apsida nese hodnotný vyřezávaný oltář ze 17.století, jemuž vévodí pozdně gotická soška patronky – sv. Kateřiny Alexandrijské. Na pozemek kostelíčka se hřbitovem se vstupuje branou se zvonicí pravděpodobně ze 16.století. Vzhledem ke strategické poloze se lze snadno přiklonit k předpokladu pana Františka Musila, že rotunda byla součástí opevněného dvorce.
A právě tato myšlenka nás napadne, když stoupáme na ostrožnu k rotundě. Ta myšlenka se přímo nabízí. Na návrší je krásná rovinka a nedaleko objevím dokonce zbytek staré zdi, která vypadá jako dávné opevnění. Má obrazotvornost pracuje na plné obrátky. Vidím na tom, v současnosti klidném a tichém, místě klokotat čilý život. Vídím kováře při práci, tamhle hrnčíře a o kus dál panské stavení. Historie je tu cítit na každém kroku.
Samotná rotunda svítí čistotou. Zvenčí i vevnitř. Pan farář se o ni stará přímo ukázkově, jak si to ostatně tento skvost zaslouží...
Zatímco bloumám spadaným listím kolem rotundy, prostupuje mnou prazvláštní směsice klidu, hrdé důstojnosti, pokory a melancholie. Snažím se jí nassát co nejvíce, abych si ji mohla s sebou odsud odnést...
Marcela Štolová
Ochrana před svobodou
Invesuji už od roku 1994. Sice ne přímo do akcií, ale prostřednictvím otevřených podílových fondů. Za tu dobu jsem zažila spostu drobných a několik markantních vzestupů a pádů.
Marcela Štolová
Braňme si svobodu
Nedá mi to, abych s vámi nesdílela pár zamyšlení o „pandemii“ Covid-19. Říkáte si, přoč pletu dohromady virus a svobodu? Že tam není žádná souvislost? Ale ano, já ji tam vidím.
Marcela Štolová
Sarzeu - všechno je jinak!
Po dvou krásných, i když skromných, dnech ve Vannes se chystám pokračovat do Sarzeau, kde mám předplacený týden v domku u moře. Naštěstí.
Marcela Štolová
Bez peněz do Vannes nelez!
Jako každoročně se vracím do své milované Bretaně. Tentokrát je plán takový, že poletím sama, budu nasávat atmosféru a po 9 dnech za mnou přijedou autem Zdeněk s Danny. Ono se řekne, poletím sama. Létání nesnáším.
Marcela Štolová
Francouzský šikula
Během mého letošního letního pobytu v Bretani jsem se dostala k dennímu tisku jen jednou, ale ve OUEST FRANCE mě zaujaly hned dva články. Oba se týkaly počinů Emmanuela Macrona. Mohlo by se zdát....
Marcela Štolová
Co chtějí Kazisvěti?
Jakási Ska Keller, zelená euro poslankyně dostala skvělý nápad jak na ty neposlušné Čechy. Nechtějí žádné uprchlíky a uprchlíci nechtějí k nim, protože je tam nic pěkného nečeká.
Marcela Štolová
Záhada neexistujících uprchlíků
Slýchám názory, že u nás se nic neděje, k nám přece žádní „uprchlíci“ nemíří, náš sociální systém pro ně není atraktivní, tak proč to řešit. Jestli tu jsou anebo nejsou, toť otázka. Nebo spíš záhada
Marcela Štolová
Ministerstvem proti dopravě
Při svých cestách po českých, moravských a slezských silnicích cítím narůstající bezmoc a zároveň i úžas, co všechno je v našich končinách možné a co je nám předkládáno jako normální.
Marcela Štolová
Levice, pravice, migrace.
Je to už rok, co se do Evropy začaly valit nekonečné zástupy migrantů. Už rok můžeme sledovat naprosto nepochopitelné reakce politiků, kteří v duchu pochybné politické korektnosti rezignovali na ochranu vlastních občanů
Marcela Štolová
Chlouba národa křišťálově čistá.
O víkendu jsme se vypravili na pražský Slavín, abychom naší malé gymnazistce ukázali, kde leží velikáni českých dějin. Procházíme mezi náhrobky, hledáme známá jména a vzpomínáme.
Marcela Štolová
Hoste, zaplať a vypadni!
Vydali jsem se s přítelem na výlet do Nového Města nad Metují. Prohlídka malebného centra spojená s obědem a posezením s kamarádkou. Vybrali jsme si hotelovou restauraci U Broučka přímo na náměstí.
Marcela Štolová
Migrace – Co nás čeká?
Česká republika je spolu se Slovenskem, Polskem a Maďarskem neustále kritizována, že odmítá povinné kvóty na přerozdělení uprchlíků. Prý máme být solidární a převzít zodpovědnost.
Marcela Štolová
Proč jenom západní Evropa?
Ze všech stran se na nás valí uprchlická témata. Jsou nám předkládány srdceryvné obrázky zbídačených, strádajících běženců. Pohnuté příběhy lidí, kteří v obavách o holý život prchají před útrapami války.
Marcela Štolová
Pyrenejské Dejá vu
Probudil ji prudký pohyb. Mrkla na displej. 22:58. Poslední časový údaj, který zaregistrovala před usnutím, byl 22:55. Spala 3 minuty. Pouhé 3 minuty! V autobuse se prostě spát nedá!
Marcela Štolová
Osamělá
Lenivě se protáhla na uváleném letišti. Už odešel, ale dozvuky vášně jí ještě vibrovaly tělem. Cítila jak otevřeným oknem pronikl závan čerstvého mořského vzduchu a načechral její dlouhé vlnité kadeře.
Marcela Štolová
Povídka - Prázdniny u moře
Procházíme městem. Městem! Spíše než město na mě Albena působí jako obrovský hotelový komplex. Není tu nic jiného než samé hotely a restaurace. Našlapuji opatrně. Všude v ulicích je plno střepů.
Marcela Štolová
Povídka - Šumavská zkratka 2/2
Pokračování: „Tohle už je vážně divný!“ vybuchla Petra po další půlhodině bez ukazatelů. „Hm, taky to okolí je nějak divočejší a pešinka je skoro neznatelná“, musela jsem připustit. Do mysli se mi vkrádala nepříjemná, i když vysoce pravděpodobná, myšlenka: „Co když jsme přehlídly odbočku?“ Petru nejspíše napadlo to samé, protože okamžitě vystřelila: „Co teď? Vrátíme se? Jo, vrátíme!“
Marcela Štolová
Povídka - Šumavská zkratka 1/2
Do pokoje pronikají poslední paprsky jarního sluníčka. Dnes byl nádherný den. Je sice už květen, ale sem na Šumavu přichází jaro později. A možná s o to větší razancí. Cítím tu voňavou sílu probouzející se přírody. Škoda, že jen zpoza okna. Dnešek jsem totiž strávila v posteli.
Marcela Štolová
Můj Múz
Tak mě tak napadlo, jak moc máme rozdílné povahy, můj přítel a já. A taky jak moc je ta rozdílnost pro mě inspirativní. On je pro mě inspirativní. Vždyť On je taková moje Múza...
Marcela Štolová
Srážka s úředníkem aneb kterak mě semleli na Úřadu práce.
Již nějaký čas nemůžu najít práci. Poctivě odpovídám na inzeráty, rozesílám životopisy, obcházím pracovní pohovory ... a nic. Tak jsem si řekla, že zvýším svou atraktivitu na trhu práce absolvováním rekvalifikačního kurzu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 112
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1453x
Dívám se, poslouchám.... a žasnu...
Budete- li mít něco na srdci, můžete mi napsat na marcelastolova@centrum.cz