Bretaň a Normandie 10 - V Courseulles sur Mer
Saint Malo
Na trhu se nabízí všechno, co jen člověka napadne. Dokonce víc než to. Rozhodně bych tu na ulici nečekala prodej starožitného nábytku. Všude tolik barev a vůni - ani se nesnažím odolat. Odnesu nákup do stanu a po obědě sladce usínám - doháním probdělou noc. Probudí mě mužské hlasy a arabština. Hned vedle mého stanu. Vyleká mě to. I když už mi není 20 let, cítím se ohrožená. Ohrožená ... spíše předsudky a strachem z neznámého světa.
Vydávám se na pláž. Zkouším, jak daleko klesá moře. Odkrokuju 450 metrů po čerstvě mokrém písku, a to nemám jistotu, že je moře v tomto bodě nejníž, protože informační tabuli už nikdo neaktualizuje. Další stovky metrů je v moři vody po kolena, maximálně do půli stehen. Sem tam vystupují z mělčiny písčité ostrůvky. A to jsme paradoxně až za posledními bojkami, za kterými je dle informační tabule koupání na vlastní nebezpečí.
Ta nekonečná mělčina mi připomíná rumunskou Mamaiu s tím rozdílem, že tam jsou větší vlny, příliv s odlivem jsou neznatelné a nezažila jsem tam tolik chaluh. Na místě, kde teď stojím a mám vody do půli lýtek bude při plném moři hladina cca o 4m výš.
Mířím na západ - přes přístav, který je taky vlastně takovým kanálem a napouští se přílivem. A dál přes mosty. Některé jsou zvedací jiné otočné, aby mohly projíždět větší lodě. Na druhé straně kanálu je velké centrum Juno Beach, které bylo vybudováno v roce 2003. Uprostřed všech památníků, bunkrů, palných zbraní, laviček a panelů s popisy válečných operací, je velký pavilon a komentovanou prohlídkou a, samozřejmě, prodejem všech možných suvenýrů. V červnu 2014 tu proběhnou velké oslavy - 70 let od vylodění spojenců.
Po 3 hodinách od prvního krokování to zkouším znovu. Zdálo by se, že se moře nehnulo, pořád je hodně ustouplé, ale některé orientační body, u kterých jsem před 3 hodinami stála, jsou teď daleko v moři. Tentokrát jsem napočítala 250 dlouhých kroků po mokré pláži, takže si moře vzalo cca 200metrů pláže.
V noci je konečně teplo. Uspává mě bubnování deště a monotónní tichá orientální zpěvná modlitba linoucí se ze sedmi mužských hrdel. Ráno si musím trošku posunout stan, abych získala trochu odstup a neměla pocit, že bydlíme společně.
Další ráno. Vstávám v 7. Venku je hrozná mlha. Nevidím na krok. Všude pusto a prázdno. Ještě v 8 jsou všichni zalezlí a při tom není zima. Potkávám jen pár pejskařů a na pláži... A ještě někoho. Chvíli ty nejasné obrysy pozoruji.... Nejdřív nemůžu to podivné mávání čímsi nad pískem identifikovat... Ale ano, je to hledač pokladů! Pomocí detektoru kovů pátrá po zapomenutých a vytroušených mincích, špercích a hodinkách, které se stávají jeho trofejemi.
V 9,30 míjím lékárnu. Neon mě informuje, že je 17 st.C. To je zajímavé - u nás by při téhle teplotě byla zima. To bude asi tou vyšší vlhkostí.
V 11 jdu do vody. Je krásně, bezvětří, jen to moře se zdá být kapánek studenější. Ale je to jen první pocit. Voda je fantastická! Není zakalená a vlnky jsou takové lehce houpavé. Poslední letošní koupán v moři.
Všimnu si tělnaté paní v neoprenu, po pás ve vodě, jak si to rázuje podél pobřeží. Tam a zase zpátky. Udržuje pořád stejnou hloubku ponoru. Nechápu smysl jejího počínání. Možná jde o novou hubnoucí metodu.
Oběd, odpolední siesta na pláži. Mezi spánkem sleduji, jak se moře vzdaluje.
V 15,30 to jdu zkusit znovu. Odkrokuji 330 metrů ustouplého moře. Je zvláštní, že nejvíc lidí je na pláži až v odpoledních a podvečerních hodinách, kdy je odliv největší a nedá se plavat.
Dám si skleničku Kiru, povečeřím a poklábosím se starými dámami. Jedna z nich prý navštívila Prahu a naše metro ji doslova nadchlo. Nebudu tvrdit, že mě ta chvála netěší.
V 17,10 jdu znovu otestovat odliv. Ujdu více než 500 metrů, než dosáhnu moře. A dalších 500 metrů, kdy mám střídavě vodu po kolena a pak zase po kotníky, abych za chvíli stála na suché zemi na jednom z četných mělkých ostrůvků. A mohla bych tak pokračovat dál a dál. Zajímalo by mě, jak daleko do moře bych musela postoupit, abych mohla plavat. Je neskutečné, že za pár hodin tady všude bude 5-ti metrová hloubka. Jaké kvantum vody se sem musí naplavit.
Připadám si jako když se procházím obřím, bohatě osázeným akváriem. Chaluhy zelené, vínově červené i hnědé. Občas jen písek. Se mnou se brodí vodou spousta dalších - lidí i ptáků. A lidé, stejně jako ptáci, hledají něco dobrého k snědku. S tím rozdílem, že lidé si vypomáhají lopatičkami a své úlovky ukládají do kbelíků... Najednou se mi prosmýkne něco pod chodidlem. Ryba! V té kalné vodě se zdá, že má stejnou pískově žlutou barvu jako moře. A má dobře 30 cm.
Brouzdám vodou a přepadá mě nostalgie. Zítra ráno se vracím do Caen. Zdá se, že jsem tomuhle prazvláštnímu moři přece jen přišla na chuť :-)
Marcela Štolová
Ochrana před svobodou
Invesuji už od roku 1994. Sice ne přímo do akcií, ale prostřednictvím otevřených podílových fondů. Za tu dobu jsem zažila spostu drobných a několik markantních vzestupů a pádů.
Marcela Štolová
Braňme si svobodu
Nedá mi to, abych s vámi nesdílela pár zamyšlení o „pandemii“ Covid-19. Říkáte si, přoč pletu dohromady virus a svobodu? Že tam není žádná souvislost? Ale ano, já ji tam vidím.
Marcela Štolová
Sarzeu - všechno je jinak!
Po dvou krásných, i když skromných, dnech ve Vannes se chystám pokračovat do Sarzeau, kde mám předplacený týden v domku u moře. Naštěstí.
Marcela Štolová
Bez peněz do Vannes nelez!
Jako každoročně se vracím do své milované Bretaně. Tentokrát je plán takový, že poletím sama, budu nasávat atmosféru a po 9 dnech za mnou přijedou autem Zdeněk s Danny. Ono se řekne, poletím sama. Létání nesnáším.
Marcela Štolová
Francouzský šikula
Během mého letošního letního pobytu v Bretani jsem se dostala k dennímu tisku jen jednou, ale ve OUEST FRANCE mě zaujaly hned dva články. Oba se týkaly počinů Emmanuela Macrona. Mohlo by se zdát....
Marcela Štolová
Co chtějí Kazisvěti?
Jakási Ska Keller, zelená euro poslankyně dostala skvělý nápad jak na ty neposlušné Čechy. Nechtějí žádné uprchlíky a uprchlíci nechtějí k nim, protože je tam nic pěkného nečeká.
Marcela Štolová
Záhada neexistujících uprchlíků
Slýchám názory, že u nás se nic neděje, k nám přece žádní „uprchlíci“ nemíří, náš sociální systém pro ně není atraktivní, tak proč to řešit. Jestli tu jsou anebo nejsou, toť otázka. Nebo spíš záhada
Marcela Štolová
Ministerstvem proti dopravě
Při svých cestách po českých, moravských a slezských silnicích cítím narůstající bezmoc a zároveň i úžas, co všechno je v našich končinách možné a co je nám předkládáno jako normální.
Marcela Štolová
Levice, pravice, migrace.
Je to už rok, co se do Evropy začaly valit nekonečné zástupy migrantů. Už rok můžeme sledovat naprosto nepochopitelné reakce politiků, kteří v duchu pochybné politické korektnosti rezignovali na ochranu vlastních občanů
Marcela Štolová
Chlouba národa křišťálově čistá.
O víkendu jsme se vypravili na pražský Slavín, abychom naší malé gymnazistce ukázali, kde leží velikáni českých dějin. Procházíme mezi náhrobky, hledáme známá jména a vzpomínáme.
Marcela Štolová
Hoste, zaplať a vypadni!
Vydali jsem se s přítelem na výlet do Nového Města nad Metují. Prohlídka malebného centra spojená s obědem a posezením s kamarádkou. Vybrali jsme si hotelovou restauraci U Broučka přímo na náměstí.
Marcela Štolová
Migrace – Co nás čeká?
Česká republika je spolu se Slovenskem, Polskem a Maďarskem neustále kritizována, že odmítá povinné kvóty na přerozdělení uprchlíků. Prý máme být solidární a převzít zodpovědnost.
Marcela Štolová
Proč jenom západní Evropa?
Ze všech stran se na nás valí uprchlická témata. Jsou nám předkládány srdceryvné obrázky zbídačených, strádajících běženců. Pohnuté příběhy lidí, kteří v obavách o holý život prchají před útrapami války.
Marcela Štolová
Pyrenejské Dejá vu
Probudil ji prudký pohyb. Mrkla na displej. 22:58. Poslední časový údaj, který zaregistrovala před usnutím, byl 22:55. Spala 3 minuty. Pouhé 3 minuty! V autobuse se prostě spát nedá!
Marcela Štolová
Osamělá
Lenivě se protáhla na uváleném letišti. Už odešel, ale dozvuky vášně jí ještě vibrovaly tělem. Cítila jak otevřeným oknem pronikl závan čerstvého mořského vzduchu a načechral její dlouhé vlnité kadeře.
Marcela Štolová
Povídka - Prázdniny u moře
Procházíme městem. Městem! Spíše než město na mě Albena působí jako obrovský hotelový komplex. Není tu nic jiného než samé hotely a restaurace. Našlapuji opatrně. Všude v ulicích je plno střepů.
Marcela Štolová
Povídka - Šumavská zkratka 2/2
Pokračování: „Tohle už je vážně divný!“ vybuchla Petra po další půlhodině bez ukazatelů. „Hm, taky to okolí je nějak divočejší a pešinka je skoro neznatelná“, musela jsem připustit. Do mysli se mi vkrádala nepříjemná, i když vysoce pravděpodobná, myšlenka: „Co když jsme přehlídly odbočku?“ Petru nejspíše napadlo to samé, protože okamžitě vystřelila: „Co teď? Vrátíme se? Jo, vrátíme!“
Marcela Štolová
Povídka - Šumavská zkratka 1/2
Do pokoje pronikají poslední paprsky jarního sluníčka. Dnes byl nádherný den. Je sice už květen, ale sem na Šumavu přichází jaro později. A možná s o to větší razancí. Cítím tu voňavou sílu probouzející se přírody. Škoda, že jen zpoza okna. Dnešek jsem totiž strávila v posteli.
Marcela Štolová
Můj Múz
Tak mě tak napadlo, jak moc máme rozdílné povahy, můj přítel a já. A taky jak moc je ta rozdílnost pro mě inspirativní. On je pro mě inspirativní. Vždyť On je taková moje Múza...
Marcela Štolová
Putování za českými rotundami 8.
V dnešním pokračování se vydáme k dalším dvěma románským stavbám, které pocházejí s největší pravděpodobností ze 13.století. A čeká nás cesta dlouhá předlouhá, protože tyto dvě krasavice od sebe dělí ze všech rotund v Čechách nejdelší vzdálenost.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 112
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1453x
Dívám se, poslouchám.... a žasnu...
Budete- li mít něco na srdci, můžete mi napsat na marcelastolova@centrum.cz